Ještě i prarodiče mnohých z nás chodívali zamlada často bosi, a to kdykoliv a kamkoliv. A měli-li snad doma boty, pak třeba i jeden pár společný pro více lidí, kteří se v nich prostě museli nějak prostřídat. A nikomu na tom nepřipadalo nic divného, protože boty byly docela velký luxus, který si leckdo z chudších vrstev jednoduše nemohl dovolit.
Ale pak naše společnost postupně bohatla, průmysl učinil sériově vyráběné boty daleko dostupnějšími, a za dob Bati už jsme si nějaké to obutí vesměs dopřát mohli. Byť třeba často ne až tak dokonalé, protože třeba za socialismu musel brát každý to, co zrovna bylo na pultech, a byl rád, že je rád.
To vše už je ale vlastně minulost. A odmyslíme-li si některé naše takzvané sociálně slabé spoluobčany, bezdomovce nebo jiné pochybné existence, nepotkáme dnes nikoho, kdo by nechodil obutý. Pochopitelně s výjimkou pláží, koupališť nebo jiných míst, kam se z logických důvodů v botách nechodí. A naopak se stalo zvykem, že míváme doma více druhů obuvi, to proto, abychom měli nějaké pro každou příležitost, jež u nás může nastat.
Máme boty do společnosti, máme boty na doma, na rychlé vyběhnutí před dům nebo práci na zahradě, máme boty pracovní a samozřejmě mnohým z nás nechybí ani trekové boty.
A co že to vlastně jsou ty právě zmíněné trekové boty? Čím jsou unikátní a proč mnohým z nás v botníku nechybí?
Je to vlastně jednoduché. Jde o obuv dokonalou pro pohyb v přírodě, tam, kde se nelze spolehnout na kvalitu zemského povrchu, po kterém tam člověk kráčí. Takové boty chrání nohy před nepříjemnými vnějšími vlivy, jsou teplé a nepromokavé, a o tom, že jsou v případě správného výběru i pohodlné, už ani nemluvě.
A proto tyto boty nechybí nikomu, kdo rád vyráží na výlety někam ven, mimo město, na luka a do lesů, respektive hor. Protože tam by se v nějaké jiné obuvi chodilo jen velice špatně. Zatímco treková obuv nezklame.