Přítomnost partnera na porodním sále se v poslední době stala natolik běžnou záležitostí, že je téměř výjimka u porodu nebýt. Proto mnoho mužů, kterým se na porodní sál moc nechce, nakonec svolí a bez větších „caviků“ se dostaví. Ačkoli se mnoho psychologů shoduje v tom, že rodičce nic moc kladného nepřináší, mnoho žen se shodne na tom, že stačí už jen jejich přítomnost a držení za ruku.
Představa toho, že tam leží sama a čas od času tam na ni někdo přijde nahlédnout, je velmi nepříjemná a stresující. Mnoho mužů, kteří k porodu vyloženě nechtějí, se vymlouvají na to, že nesnesou pohled na krev. Bohužel rodící ženy se také nikdo neptá, jestli snese pohled na krev, které u jejího porodu nebude úplně málo a prostě to musí zvládnout. A nakonec nejlepší shrnutí od našeho věhlasného sexuologa pana Radima Uzla: „ Porod není příliš estetickou podívanou a muži, kteří o sobě už předem vědí, že tam půjdou s nechutí, mohou pak nést negativní následky v intimním životě.“ Tak to je tvrzení, kterému nevím, jestli se smát nebo plakat. Představa muže, který není schopen porod své partnerky pouze přečkat a být jí oporou, kterého v tu chvíli nic fyzicky nebolí, pouze se musí dívat na její bolest (chápu, že je to náročné, ale opravdu musí vydržet jen ten pohled na ni), a nakonec je to on, kdo si odnáší jakékoli trauma, tak je prostě bačkora.
Také to o něm napovídá, že to asi nebude ten pravý partner do nepohody, pokud vás v této nepohodě nechá „vymáchat“ samotnou. Takže dámy, pokud jste přesvědčeny o tom, že jste našly svého „pana Božského“ a přemýšlíte, že si s ním založíte rodinu, zkuste nejprve zjistit jeho názor na přítomnost otce u porodu. Pokud bude proti a nebude ochoten vás v této náročné chvíli podpořit, stát vám po boku a být vám oporou, je docela pravděpodobné, že při vás nebude stát ani v jiných těžkých životních situacích, protože to toho chudáka bude nejspíš stresovat.