Inu to se není co divit. Již nyní teploty atakují patnáct stupňů Celsia a ta se rozhodně dá pokládat za čas vhodný k namočení nohou do vody. Samozřejmě nebude ještě moc teplá, takovou razanci sluníčko ještě nemá. Ale už to pomaličku rozjíždí a každý den to bude o půl stupínku lepší a lepší. Zimní kabáty jsou dávno uschovány a slovo svetr již každý zapomněl. Ptáci začínají své koncertní chvilky většinou jen ve snaze nalákat samičku a založit s ní někde početnou rodinu. Také jiní obyvatelé končí zimní spánek a derou se ven, aby poprvé ochutnali tepelné paprsky a zkusili se již někde vyhřívat.
Jaro je jaro, je to vlastně předzvěst léta. A když už denní teplotu začnou překračovat pravidelně dvacítky, není vůbec důvodu proč do bazénu neskočit. Tělo se přece jen trochu otužovat musí. Už kvůli nemocem, otužilejší jim snadněji odolává. Takže neváhejte a šup do vody! Ta je samozřejmě díky péči majitele jako křišťál a hygienicky nezávadná díky trošce chemie. Takže se vesele skáče do vody a leze se z něj bokem, protože je problém se schody. Tedy všichni si to myslí. Teprve až je majitel, tedy jejich rodný otec a pán domu upozorní, že závada jejich viklání je odstraněna, začne je rodina zase používat tak jako dříve.
A vskutku, žebříček se ani nehne a drží jako luteránská víra. Všichni se ihned otci klaní až k zemi a někteří dokonce projeví zájem, jakže to vlastně ten náš táta opravil. Ten však jen odmítavě mává rukou. “Byla třeba jen nová příruba se šrouby pro ukotvení žebříku”, povídá. Nic složitého, za dvě hodinky bylo hotovo, vece otec a už tomu nevěnuje pozornost. Inu, žebřík musí být bezpečný, nesmí se viklat. Proto je nutná jeho oprava a pro tu je právě potřeba již výše citovaná příruba se šrouby pro ukotvení žebříku Bazenygluc. Žebřík je pak zase skutečně pevný stejně jako u naší fiktivní rodiny.